Historický velkofilm z dílny polského režiséra Jerzyho Kawalerowicze překročil hranice Polska. Přečtěte si příběh o jeho vzniku, o zajímavostech a útrapách.
Tvorba velkofilmů není jen výsadou Hollywoodu. Své o tom věděl režisér Jerzy Kawalerowicz, který se v roce 1966 zapsal mezi legendy filmového průmyslu. Svým nekonvenčním a originálním snímkem Faraon dobyl nejen rodné Polsko, ale také Evropu a Ameriku. Pojďme se podívat, jak vlastně vznikal a jaké ho provázely problémy.
První krůčky
Cesta začíná už v roce 1962. V Łódźi „vyroste“ studio, které se stane jednou z nejdůležitějších bašt celého projektu. Právě tady probíhají podrobné výzkumy reálií a kostýmů Starověkého Egypta. A z tohoto místa se také dá celá mašinérie do pohybu.
Natáčení probíhalo v Evropě, Asii i Africe. Řada důležitých scén ale vznikala přímo v Polsku. Záběry z faraonova paláce, chrámů či Labyrintu byly natočeny právě ve studiu v Łódźi. Část scén ale vznikala i v autentických lokacích v Egyptě (například záběry na pyramidy v Gíze). Velký podíl na tvorbě tohoto snímku měla i Varšavská loděnice, která podle podrobných nákresů vytvořila přesnou kopii čtyři tisíce let staré egyptské lodi.
Peklo v Uzbekistánu
Bitvy a další masivní scény se zrodily na poušti v Uzbekistánu. V úmorných teplotách mnohdy dosahujících k 50 °C štáb natáčel šest měsíců. Tří tisícový komparz, hvězdy a realizační tým tak každý den spotřebovali více než 10 tisíc lahví minerálních vod.
Tvrdá dřina se a měsíce utrpení pod úporným sluncem se ale vyplatila. Faraon byl úspěšný nejen na domácí půdě v Polsku, ale také v zahraničí. Díky povedeným kostýmům, na nichž mimo jiné spolupracoval konzultant filmu Kleopatra, a provedení získal snímek nominaci na Oskara. Cenu ale nakonec nezískal.